V životě jsem se moc nesetkal s malými dětmi, miminy, matkami. Vše to šlo dost hodně kolem a celá ta představa porodu, těhotné ženy a hlavně soužití po porodu, sex, kojící vytahané prsa, vytahané břicho, kadící blijící řvoucí dítě ve mě vzbuzovaly jen odpudivé myšlenky.
Zkrátka holky, kámošky, milenky, bývalky s otěhotněním v mých myšlenkých skončily a přestaly existovat.
Je popsáno spoustu řádků o různých syndromech a problémech v soužití mezi mužem a ženou po porodu. A teď to mám z první ruky.
Malá změna
Po třicítce jsem zaregistroval jakýsi pocit chtít zplodit potomka. Nebylo to ani o volání přírody po dědici, ale spíše to vzrušení že ony pohyby nevyjdou na prázdno, ale dotýčna bude oplodněna mým genetickým materiálem. Nicméně racionalita životní situace vyhrála a tak zůstal jen pocit.
Pak se tady objevil někdo s kým jsme byli v neúplně oficiálním vztahu ale pod vlivem mnoha emoci, euforie, zamilovanosti. Mladá žena toužící po dítěti.
Jsem těhotná
V tom okamžiku to bylo až mírně sexy
